|
Dne 20.4.2008 se uskutečnilo 1. kolo seriálu Depron Cup 2008, který volně navázal na soutěž z předchozího roku. Po svém loňském fiasku, kdy jsem obsadil poslední místo, jsem byl původně rozhodnut se už nikdy více nezúčastnit. Postupem času se ale mé rozhořčení naopak přetavilo v intenzivní touhu sestrojit nový a lepší stroj a všem s ním vytřít zrak. To se mi sice opět nepovedlo, ale i tak se akce vydařila.
Dne 20.4.2008 se uskutečnilo 1. kolo seriálu Depron Cup 2008, který volně navázal na soutěž z předchozího roku.
Pravidla byla stejná jako vloni:
- Soutěžní stroj musí být vlastní konstrukce - nesmí být ze sériové výroby ani postaven podle cizího plánu.
- Materiál použitý na stavbu musí být z největší části depron, polystyren, EPP nebo podobný materiál. Dřevo, uhlík a jiné materiály mohou být použity pouze v omezené míře jako konstrukční doplněk.
- Pohon stroje je výhradně stejnosměrným motorem velikosti 400. Převodovka je povolena.
- K ovládání modelu mohou být použita nejvýše 2 serva.
- Akumulátory mohou být maximálně 8mi článek NiMH/Cd nebo 2x LiPol.
Po svém loňském fiasku, kdy jsem obsadil poslední místo, jsem byl původně rozhodnut se už nikdy více nezúčastnit. Postupem času se ale mé rozhořčení naopak přetavilo v intenzivní touhu sestrojit nový a lepší stroj a všem s ním vytřít zrak.
I jal jsem se konstruovat nový závodní speciál a po jeho dokončení jsem byl velmi spokojen - letová váha 450 g utvrdila mé přesvědčení, že vítězství je moje. Model jsem na počest nízké hmotnosti pojmenoval poeticky Vzdoušek. Trochu jsem znejistěl po záletu, kdy se jednak ukázalo, že stávající baterka E-Tech je úplně v háji a skoro to s ní nestoupá a druhak se mi sklaplo křídlo při vybrání sestupného letu. Baterku jsem koupil novou a křídlo provizorně vyztužil. Pro jistotu jsem již neriskoval další zálet a vyrazil rovnou na závod.
Původní termín sobota 19.4.2008 byl kvůli nepřízni počasí přeložen na neděli a ještě že tak! V sobotu bylo přímo hnusně. Zima a déšť. Všichni jsme se tedy modlili, aby to v neděli bylo lepší. Ráno sice pohled z okna nebyl příliš veselý (mlha a zataženo), ale postupně se to začalo vybírat a tak jsem po časném obědě vyrazil na místo konání - na louku mezi obcemi Radonice a Dehtáry. Cestou na mě čekalo několik nenadálých uzavírek, ale nakonec jsem se tam úspěšně propracoval. Dorazil jsem cca 10 minut před začátkem a na polní cestě podél plochy už byla vyskládaná pěkná řádka aut. Byl jsem mile překvapen, jak hojná účast je.
Plocha byla pro naše účely plně dostačující - rozlehlá louka s travnatým povrchem. Pro modely házené z ruky v pohodě. Pro mimosoutěžní modely startující ze země byla tráva trochu příliš vysoká a povrch hrbolatý. Navíc si zde majitel nepřál provoz spalovacích motorů, protože trávu používá na krmení. Tento požadavek všichni respektovali, kromě jednoho spalovacího vrtulníku, který ale patřil k místním a nikoliv k naší akci.
Než jsem se stačil rozkoukat, dorazil i poslední účastník a začal se organizovat start prvního kola. Přeložení konání na neděli mělo také ten přínos, že se mohl zúčastnit i Wroum. Oproti loňsku se počet účastníků zvýšil z původních 5 na 8. K původní sestavě Abu, Georg, Vigo, Vzduchoplavec a Wroum letos přibyli ještě Boss, DAF a Pepin. Mezi zasvěcenými se šuškalo, že právě Pepin je černý kůň závodu. Tak jsem byl zvědavý, co předvede. V rychlosti jsem obhlédl konkurenční stroje a už na první pohled bylo jasné, že některé budou opravdu tvrdou konkurencí. Na podrobnější studium nebyl čas, protože byl dán pokyn k nástupu.
Rozprostřeli jsme se po louce a začal odpočet. Úlohy časoměřiče a startéra v jedné osobě se dobrovolně zhostil Kaiser. Vítr vál trochu nevhodně, takže jsme museli startovat kolmo proti zaparkovaným autům, ale alespoň jsme měli slunce v zádech. Po zaznění startovního povelu jsem dal plný plyn a mocným švihem vypustil svůj stroj k nebesům. Nová baterka se pochlapila a motor táhl model ve velmi slibném úhlu vzhůru. Gratuloval jsem si, že úspora hmotnosti se vyplatila. Tak nějak podvědomě jsem měl pocit, že můj stroj stoupá bezkonkurenčně nejrychleji. Po ostatních modelech jsem neměl moc čas se dívat, protože jsem měl jednak plné ruce práce a jednak se mi ze samého vzrušení zamlžily sluneční brýle a byl jsem rád, že vidím alespoň svůj stroj.
Když už byl model docela daleko, došlo na lámání chleba a musel jsem ho začít točit po větru k sobě. Bohužel se potvrdilo přesně to, čeho jsem se bál. Původní plovoucí ocasní plochy z předchozí verze byly hlavní slabinou. Obrovské vůle a nepřesné ovládání způsobily, že model se nedal rozumně řídit. Jakmile jsem začal dělat zatáčku, model se zalomil k zemi a pracně nabraná výška byla tatam. Sestup jsem sice vyrovnal a ještě něco nastoupal, ale to již nastal pokyn k vypnutí motoru. Navíc model již byl značně rozkýván a nedařilo se mi ho ustálit, natož se pokusit o nějaké hledání termiky.
Nezadržitelně jsem klesal. Trochu mě povzbudilo, že než jsem dosedl, tak zaznělo: "Jsem dole" od Georga. Hurá, nejsem dole první! Nicméně byl jsem na zemi druhý, což byla velká bída. Než jsem si došel pro model, dosedl ještě DAF. Říkal jsem si, že to není až tak zlé, že rozdíly jsou celkem těsné. Ovšem, když jsem pohlédl na oblohu, zůstal jsem stát s otevřenou pusou. Zbývajících 5 modelů kroužilo v takové výšce, že je bylo sotva vidět a vůbec to nevypadalo, že by se jim chtělo dolů! Údaje naměřené Altimetrem v Abuově stroji udávali výšku 426 metrů! O něčem takovém se mi nemohlo ani snít.
První kolo bylo nakonec ukončeno po uplynutí 10ti minut a pětice získala plný počet bodů. Byl jsem zděšen. Jedinou mou útěchou bylo, že mé opravované křídlo vydrželo.
Do druhého kola jsem šel s tím, že se musím pekelně soustředit a nesmím příliš zasahovat do řízení. Po startu jsem navíc uviděl nedaleko kroužit káně a snažil jsem se ho sledovat. Moc mi to nešlo, protože nasměrovat můj stroj do určitého kurzu byl téměř nadlidský výkon. Nakonec jsem byl rád, že létám přibližně, tam co pták a točím se v kruhu i když na opačnou stranu než on. A kupodivu to stačilo! Ne že bych vyloženě stoupal do oblak, ale docela jsem se držel a neklesal. Navíc většině ostatních se nepodařilo chytit vůbec nic a postupně si posedali na zem a já byl stále ve vzduchu! Zázrak. Dosedl jsem dolů předposlední a pouze Pepin mě o pár vteřin přelétal. Byl jsem v sedmém nebi a už jsem se těšil na další kola. Na ty jsem si však musel počkat, protože následovala pauza na dobití baterií a případný servis.
Během pauzy probíhal volný program a ve vzduchu se proháněla rozmanitá plejáda strojů. K vidění byly i opravdové rarity jako "maketa" orla, kterou předváděl Leguán. Po vypnutí motoru vypadala ve výšce jako živá. Všeobecné pobavení pak způsobila "moucha" na stlačený vzduch, kterou několikrát vypustil Kaiser. Sice většinou pumpování pumpičkou trvalo déle, než samotný let, ale i tak měla velký úspěch. Wroum předváděl krkolomné kousky s EPP Flashem a ke slovu přišly i nejrůznější Easy Glidery a jiné poletuchy. Dokonce jsem tam zahlédl i malinkatého X-twina. Jejich poklidné poletování občas pročísl některý z hotlinerů. Ať už to byl Abu s Optimou II, Wroum s Ionem nebo některý z mistnich pardálů. Také program zpestřila dvojice konstrukčních rychlostrojů Cornix kategorie F5J. Jeden z nich pilotoval pan Tomáš Vítek - dovozce výrobků značky Schulze.
Upřímně řečeno v některých okamžicích bylo ve vzduchu tolik strojů, že byl zázrak, že se podařilo uhlídat kanály a nedošlo k žádnému pádu. Já byl tak zaměstnán focením a debatováním, že jsem se k létání v této pauze vůbec nedostal i když jsem měl připraveného dvouplošníka Elegant.
Tento den byl významný i z hlediska záletů. Marek71 zalétával svého EPP Fockewulfa FW-190D od LM, což pro jistotu svěřil do rukou Wrouma. Zálet dopadl úspěšně a ke zlomení vrtule došlo až při 2. samostatném letu majitele. Dále byl zalétáván EPP Zlín Georgem, který se bohužel zřítil na naprostou neovladatelnost, kterou pravděpodobně způsobila interference s jiným kanálem. Naštěstí škody nebyly veliké (vrtule a podvozek).
Ovšem hlavní zalétávací událostí byl zálet celokompozitového brusu Trinity s rozpětím rovné 3 metry. Jeho hrdým majitelem byl Abu. K prvnímu letu si přizval odborníka na slovo vzatého - Tomáše Ciniburka. Ten mu pomáhal s odhozem této krásky s pohonem 1 kW. Zálet se podařil a Trinity brázdila oblohu jako vítr.
Tomáš pak v mezičase provětral svého kompozitového Stinga, ale hlavně nám přivezl cenu pro vítěze a to sice stavebnici dvoumotorového Me-110 z depronu. Podle jeho slov to tedy byla cena spíše za trest, ale alespoň něco. O vítězi však dosud nebylo rozhodnuto, protože nás čekala ještě 2 kola. Všichni tak stále měli šanci zvítězit. Pouze Georg, který v obou prvních kolech skončil poslední, si trochu zoufal. Naproti tomu já byl plný optimismu.
Můj optimismus se ale brzy vytratil. V obou následujících kolech mě opustilo veškeré štěstí. Start byl sice pokaždé vydařený, ale jakmile jsem se pokusil o řízení, tak to byla katastrofa. Propad o několik desítek metrů a marné pokusy o stabilizaci modelu. V třetím kole jsem dosedl opět předposlední za Georgem a v kole posledním jsem byl na zemi dokonce první - porazil mě i Georg. Naprosté fiasko. A pokaždé mě ještě dorazil pohled na zbytek pelotonu, který si vesele kroužil v astronomických výškách. Jediná (i když chabá) útěcha byla, že tentokráte jsem nebyl úplně poslední. Ale což, křídlo se osvědčilo a přední část trupu také. Do příštího kola předělám zadní část a hodlám (opět) zaútočit na prvenství.
Celkové pořadí bylo velmi zajímavé. Původní spekulace se potvrdily a absolutním vítězem se stal opravdu Pepin. Tím odsunul loňského vítěze Abua až na druhou příčku. Následován byl Wroumem a na 4. příčce skončil další nováček soutěže - Boss. DAF a Vigo se umístili shodně na 5. - 6. místě. V závěru jsem byl já na 7. pozici a Georg na poslední.
Modely soutěžících podle pořadí:
1. Lucka V.D.C. (Pepin) - 31 bodů
2. Styro Proto (Abu) - 30 bodů
3. Zmrd 400 (Wroum) - 23 bodů
4. Depronátor(Boss) - 22 bodů
5.-6. DeproSaurusRex (DAF) - 16 bodů
5.-6. Bastlík II EVO III (Vigo) - 16 bodů
7. Vzdoušek (Vzduchoplavec) - 12 bodů
8. Georg (Georg) - 5 bodů
Po ukončení soutěže následovalo další volné létaní a postupně se začali účastníci akce vytrácet. Já jem se konečně dostal k provětrání Eleganta. Na neštěstí při přistání Elegant zakopl o vysokou trávu a zlomila se mi vrtule APC. Měl jsem s sebou ještě jednu nouzovou dřevěnou. Ta sice tahala výrazně hůř, a letět se s tím dalo. O něco hůře dopadl Abu, při divočení se svým Sharkem 1000. Nějak zapomněl, že už neletí na zádech a klasicky potlačil, místo potáhl a byl dole. Shark se zlomil vejpůl, ale jelikož se jedná o EPP, tak oprava nebude větší problém.
V úplném závěru jsme s Abuem ještě chtěli uskutečnit pokus o vlekání jeho malého větroně Rorýs 1600. Jak již jsem psal, tak terén nebyl moc dobrý pro rozjezd - natož s přivázaným větroněm. Po počátečním experimentování s uchycením provázku na suchý zip se to podařilo a několikráte se povedlo větroň vyvlekat alespoň do nějaké výšky, i když to bylo divoké.
Vigo pak ještě prohnal svého Basica, ale projevilo se mu velké rušení a tak raději rychle přistál. No a to byl závěr. Pozvolna jsem zbalili vybavení a vydali se k domovu.
Myslím, že akce se nakonec velmi zdařila. Strávil jsem příjemné odpoledne, poznal nové lidi a počasí nám přálo. Sice jsem opět nevyhrál, ale to vůbec nevadilo. Příště to určitě vyjde. Chěl bych také poděkovat místním modelářům, že měli pro naši akci pochopení a nehněvali se, když jsme k nim podnikli takovýto masivní nájezd na jejich jinak jistě poklidné letiště. Tentokráte se nekonal žádný incident a naopak přístup místních byl velmi přívětivý. Těším se na další kolo.
Vzduchoplavec
Další fotky ze soutěžního dne:
Autor Leguán
Autor Marek71Doporučit ostatním |
