Trinity F3F elektro

Výběr

Po dvou sezónách odlétaných s elektrovětroni malé až střední velikosti (Rorýs 165cm, Mefisto 200cm, Optima II 156cm) jsem se rozhodl, že je čas pořídit si něco většího. Ta magická hranice mezi větroni a "házedly" je zhruba kolem 3m rozpětí, takže bylo jasné, že to bude třímetr.

Chtěl jsem model univerzální, do každého počasí, schopný občas zalétat i na svahu, ale primárně spíš na rovinu, termiku s občasným rychlým průletem a akrobatickou vložkou. Zezačátku jsem uvažoval o nějakém ekonomickém řešení - třeba Laguna od Kostky nebo Absolution od VH models, ale nakonec jsem podlehnul přemlouvání ostatních modelářů a rozhodl se pro celokompozitový soutěžní brus.

Ani tady nebyla volba jednoduchá, musel jsem vytipovat modely, které se dělají i s trupem upraveným pro elektropohon a do kterých se vejde baterie z 6ti článků A123 (pohon s NiMh nebo LiPol jsem do modelu této velikosti nechtěl). Nakonec, po prostudování zahraničních modelářských webů a špionáži u domácích uživatelů podobných modelů, padla volba na Trinity F3F elektro od Baudis Model.

Nákup

Koncem roku 2007 jsem se odhodlal a zavolal panu výrobci do České Vsi v Jeseníkách a optal se na možnost pořízení modelu. Měl jsem celkem štěstí, protože zrovna byla k dispozici jedna Trinity v celouhlíkové verzi s drobnými kosmetickými vadami za celkem přijatelnou cenu (samozřejmě "přijatelnou" ve srovnání s plnou cenou za I.jakost, i tak bych za ty peníze měl dvě Laguny od Kostky). Zpočátku vypadala situace dokonce tak nadějně, že bych model mohl mít jako mírně opožděný vánoční dárek. To se ale bohužel nezdařilo a musel jsem čekat ještě další 2 měsíce, protože výroba byla zahlcena zakázkami pro zahraniční trh (nebudeme si nic nalhávat, většinu tuzemských modelářských výrobců domácí trh opravdu neživí). Koncem února přišel můj model konečně na řadu, byl vyroben elektrotrup a místo k vánocům jsem ho dostal začátkem března k svátku ;-).

Stavba

Model doručila Česká Pošta díky bohu v neporušeném stavu, na čemž má jistě nemalou zásluhu velmi bytelná krabice. Uvnitř byly, kromě kompozitových dílů modelu, ještě pěkné stříbrné thermoobaly a částečně i drobná bižuterie (spojovací imbusové šroubky, ovládací páčky, motorová přepážka). Zbytek výbavy (vidličky na serva, táhla, držáky na uchycení serv, kabeláž a konektory,...) už si musí každý obstarat sám. Rovněž přiložený návod je víc než minimalistický - jedna stránka A5 s doporučenou polohou těžiště a výchylkami řídících ploch. Na druhou stranu, není to model pro začátečníky, takže už se předpokládá jistá zkušenost s osazování podobných strojů. V mém případě to znamenalo spoustu studia internetových materiálů a spoustu otravných dotazů, kterými jsem zahrnoval své modelářské kolegy :-)

Překvapila mě neuvěřitelná pevnost uhlíkového třídílného křídla, obzvláště střední část vypadá opravdu nezničitelně. Stejně tak spojky uší z uhlíkové kulatiny jsou dimenzované víc než centrální spojka křídla v nejedné dvojmetrovce. Naproti tomu trup a ocas nejsou zdaleka tak bytelné, uhlíku je zde použito výrazně méně a většina materiálu je sklo. Ale předpokládám, že výrobce dobře ví jak kterou část modelu správně dimenzovat.

Obr. 1	Obr. 2	Obr. 3	Obr. 4
Obr. 5	Obr. 6	Obr. 7	Obr. 8

Začal jsem osazováním křídla, protože serva a ostatní komponenty jsem měl doma, zatímco výbava do trupu ještě nebyla kompletní. Všechna serva, použitá v modelu, jsou digitály s kovovými převody. Překvapilo mě, jak málo místa na ty serva je. Na křidýlka jsem použil ultraplochá HS-5125, tam víceméně problém nebyl, ale na klapky jsou doporučovaná o něco bytelnější serva a Airtronicsy s tloušťkou 12mm bylo potřeba obrousit aby nevyčnívala nad obrys spodní strany křídla. Pro upevnění serv do křídla jsem zvolil překližkové rámečky vlepené epoxidem a serva do nich přišroubované vruty (viz Obr.1, 2). Na náhony jsem použil závitovou tyčku 2mm zakončenou kovovými koncovkami. Na křidýlkách jsou použity dodávané sklotextitové páčky (obr.3), zatímco na klapky jsem si páčky musel vyrobit sám (Obr.4), protože výrobce počítá s náhonem klapek zezhora, zatímco já použil spodní náhon (přišlo mi to mechanicky jednodušší a pevnější, byť za cenu menší aerodynamické čistoty). Dodatečně jsem ještě nahradil plastove trubičky na závitových tyčkách za trubičky hliníkové a závit pojistil modrým Loctitem (Obr.5).

Serva ovládající ocas jsou u elektroverze zabudovány přímo v motýlkové ploše, což sice řeší problém s místem v trupu a s dlouhými táhly, ale opět prostor pro serva a jejich uchycení je velice stísněný. Použil jsem serva HD-2213MG o rozměrech 23x12x24mm, která se vejdou velmi těsně, opět za cenu obroušení a tentokrát i odříznutí upevňovacích paciček. Překližkový rámeček neměl šanci se vejít a zalepit servo natvrdo mi přišlo jako přílišné barbarství. Nakonec jsem servo omotal tenkou potravinářskou fólií a otisknul do vrstvy pryskyřice L285 s mikrobalony a sekaným sklem. Po vytvrzení jsem servo vyjmul, sundal fólii a servo do takhle vzniklého lože zalepil tavnou pistolí (Obr.6, 7). K náhonu kormidel je tentokrát použit ocelový drát 1.5 mm bez koncovek, protože na ně už nebylo místo (Obr.8). Kabeláž k servům je podle potřeby nastavena krouceným vodičem a na křídle i ocasu jsou použity zelené 6ti pinové konektory Multiplex.

Obr. 9

Obr. 10

Obr. 11

Obr. 12

Osazení trupu znamenalo převážně vyřezání různých otvorů (chlazení a připojení kabeláže do křídla), zalepení motorové přepážky (Obr.9), ale hlavně a především, vyřešení problému jak to všechno do trupu poskládat a ještě navíc pokud možno dodržet těžiště. Nakonec se vše podařilo, okolí nově vyřezaných otvorů jsem projistotu vyztužil uhlíkovým rowingem (jistota je jistota a těch 30g navíc je nezajímavé číslo) a motorovou přepážku jsem posílil ještě jednou vrstvou sklotextitu na výslednou tloušťku 4mm.

Přijímač (Obr.10) a přijímačový čtyřčlánek (NiCd Sanyo KR-1200AUL) jsem musel zasunout do trupu až dozadu pod odtokovku křídla, většina prostoru pod křídlem a před ním je vyplněna baterii 6x A123, která musí mít speciální tvar a bohužel s ní nejde moc pohybovat (Obr.11, 12). Na přesné doladění těžiště zbývá možnost posunout baterku asi o 3cm, což nakonec nestačilo, takže jsem musel přilepit ještě 16 g olova do ocasu. Instalace motorové přepážky proběhla bez problémů (nastavit s motorem a kuželem o průměru 40 mm, pojistit vteřiňákem a pak důkladně zalepit epoxidem s mikrobalony a sekaným sklem).

Regulátor je napevno připájen k motoru, kabely jsou co nejkratší. V trupu je regulátor vedle šikmo uložené baterky, takže i kabely k baterce, s konektory MPjet 3.5 mm jsou poměrně krátké. Akupack 6x A123 je zajištěn proti pohybu pomocí suchého zipu Dual-Lock, kupodivu jeho demontáž z modelu není tak hrozná jak jsem čekal, ale stejně většinou není důvod pack vyndavat, jednodušší je odnést k nabíječce celou špičku s motorem i baterkama. Pohon měl být původně s českou převodovkou Hendrych, ale protože v době kdy jsem objednával motor, byl k dispozici jen s čínskou převodovkou, rozhodl jsem se jí vyzkoušet a vyměnit až v případě, že by s ní byly problémy. Kabeláž v trupu je jednak, stejně jako v křídle, z krouceného kabelu o průřezu 0,35 mm² (ke dvěma ocasním servům) napájení křídla a přijímač ze čtyřčlánku je pak pomocí dvou větví z kabelu průřezu 1 mm².

Jako vypínač slouží konektor MPjet 2.5 mm, pomocí něho se zároveň připojuje nabíječka k přijímačové baterce. Stav této baterky hlídá sedmiledkový indikátor napětí TowerPro. Posuvný vypínač na trupu u odtokovky křídla vypíná pouze signál do regulátoru, při jeho poruše nedojde k ztrátě kontroly nad modelem, pouze nepůjde zapnout pohon. Na všech vodičích, co jdou do přijímače, jsou feritové odrušovací kroužky (celkem stačily 2 ks) a napájení je zablokováno low-ESR kondenzátorem 470 uF/10 V. Možná to není nutné, ale jistota je jistota. A určitě to ničemu neublíží.

Obr. 13

Obr. 14

Obr. 15

Obr. 16

Seřízení a zálet

Při nastavování modelu jsem vycházel jednak z údajů výrobce, ale hlavně ze zkušeností ostatních uživatelů (převážně ze zahraničí) vyčtených na internetu. Těžiště mi vyšlo o několik mm víc vepředu než jsem chtěl (většina informačních zdrojů se shodla na hodnotě 105 mm od náběžky, ikdyž výrobce konzervativně doporučuje 103mm a někteří F3F borci naopak 107-108 mm).

Nastavení výchylek a mixů se během záletu ještě dost měnilo, takže přesné hodnoty uvedu později. Před záletem jsem ještě orientačně změřil maximální proud pomocí jednoduchého bočníku a hodnota 60A krásně souhlasila s výpočty. Statický tah mi sice odhadem přišel menší, než vypočtených 4.5 kg, ale to jsem přičetl přesnosti "měření", přecejen držet v předsíni v ruce trup s roztočenou 47 cm vrtulí je docela nervák. Před vlastním záletem jsem ještě několikrát překontroloval všechny výchylky, nabití přijímačového čtyřčlánku a pak jsem si nechal éro od Tomáše Ciniburka poslat do vzduchu.

Model bez problémů odstartoval a bylo potřeba akorát vytrimovat výškovku a křidýlka. Výkonu pro stoupání bylo dostatek a i klouzavý let byl víceméně vpořádku. Trochu problémy nastaly až při vytažení klapek na brždění, model se začal prudce vzpínat, namixované potlačení výškovky bylo příliš malé.

První přistání proběhlo tedy bez brzd (asi na třetí pokus) a plně jsem při něm využil délku "letiště" u Dehtár. Před dalším startem jsem si tedy pohrál s nastavením a mixy a taky jsem instaloval výškoměr Alti a změřil odběr na zemi pomocí zapůjčeného EagleTree. Hodnoty zhruba odpovídaly měření na bočníku - asi 63A a příkon kolem 1kW.

Druhý let jsem si už podstatně víc užíval, stoupání je velice příjemné, pohon zvládá let kolmo nahoru rychlostí 20 - 22 m/s, což je víc než jsem počítal. Kolmo dolů jsem to zatím moc netrápil, ale není problém rozjet to ve střemhlavém letu přes 47 m/s (170 km/h).

Hodnotit nějak obecně letové vlastnosti si moc netroufám, je to můj první model této kategorie a velikosti, takže porovnat ho s jinými omotorovanými F3x nemohu. Proti mým ostatním, menším, modelům se chová trochu jinak, létá klidněji a hlavně je cítit větší váha a tím pádem i energie modelu. Většinou je to ku prospěchu věci, po rychlém průletu model zvládne bezproblémů setrvačností několik akrobatických prvků a stále si udrží dostatek rychlosti. Jedině při přistání je větší hmotnost trochu nepříjemná, je třeba s tím počítat a mít dobře seřízené brzdy (stále je ještě trochu dolaďuji). Rozsah rychlostí je taky poměrně velký, se "zaklopenou" odtokovkou v režimu termika dokáže kroužit relativně pomalu, naopak přeskok v režimu "rychlost" je bezproblémový i proti větru.

Co mě mile překvapilo je velmi dobrá obratnost (při použití velkých výchylek a hlavně plné mechanizace křídla a mixů) a také chování při nízkých rychlostech. Model si nechá docela dost líbit a na minimálce dostatečně signalizuje, že se brzy chystá spadnout. Pak stačí jen razantně potlačit a zase s spořádaně rozletí.

Start z ruky je s tímto pohonem bezproblémový, model odlétá sám tam kam ho nasměruji, není potřeba ho nijak při odhodu řídit. Akorát u této velikosti už docela překáží anténa vysílače (na pultovce mi trčí šikmo nahoru a musím si levou rukou vysílač přidržet, aby anténa nezavadila o model). V pohonné baterii je energie na něco málo přes 2 minuty motorového letu, což stačí bez termiky na lety kolem 20-30minut s občasnou akrobacií. Když to trochu nosí, tak není problém být ve vzduchu přes 45 minut.

Přijímačovky vystačí s dostatečnou rezervou na 3,5 hodiny létání v termice, při divokém broušení bází na svahu nebo spoustě ostré akrobacie to odhaduji minimálně na 1,5 hodiny. Zatím jsem neměl možnost vyzkoušet Trinity na svahu, ale myslím, že původně F3F model by to měl zvládnout bez problémů.

Obr. 17

Obr. 18

Obr. 19

Obr. 20

*Výchylky jsou uvedeny v mm, měřeny na odtokovce, znaménko plus znamená výchylku plochy nahoru, mínus výchylku dolu. Brzdy mám na vysílači na páce plynu, letové fáze a režimy normál/akrobacie ovládám přepínači, stejně tak motor.

Závěr

Nakonec se pokusím zhodnotit svoje pocity z tohoto modelu. Půjde o hodnocení laické, protože jde o můj první model této kategorie. Experti, kteří mají pilotáž F3x brusů v malíčku, nechť prosím přimhouří oko, nebo raději vůbec nečtou dál. Naopak rekreační větroňáři, kteří začínají pokukovat po něčem větším a ostřejším, si z toho možná něco přínosného vezmou. Začnu dojmy ze stavby a budu pokračovat dojmy letovými a provozními.

• Vevnitř v modelu je dost málo místa. Znamená to nutnost použít přiměřenou výbavu, plochá serva, tak akorát velký přijímač a akumulátory vytvarovat do ne zcela obvyklých tvarů. I tak je potřeba se občas při osazování zamyslet, popř. přehodnotit plány a zvolit jiné řešení.
• Na krásně lesklém povrchu je vidět úplně všechno, každá šmouha, otisk prstu nebo nedej bože kapička lepidla.
• Manipulace s modelem v místnosti, hlavně pak jeho sestavování při kontrole výchylek a těžiště, je hodně náročná na prostor. Donedávna jsem si myslel, že naše předsíň 4x4m bude dost velká pro jakýkoli model. Teď už si tak jistý nejsem.
• Naopak pro transport je model poměrně skladný, díky třídílnému křídlu i trupu je maximální délka v rozebraném stavu pouze 125cm. Pro nošení do auta se velice osvědčil obal od snowboardu, kam se kromě Trinty vejde bezproblémů ještě Optima II. Jediná opravdu neskladná věc jsou motýlkové ocasní plochy, s rozpětím 2x38cm při transportu už docela překážejí.
• Záletu jsem se trochu bál, ale nakonec vše dopadlo bezproblémů. Při dodržení těžiště a velikosti výchylek je model dobře ovladatelný. Vyosení motoru, podle výrobcem uříznuté špičky, je taky vpořádku. Samozřejmě doladění všech výchylek a mixů je nezbytné (a může trvat i několik desítek startů), jako první a nejzásadnější věc je třeba správně sladit výchylky klapek, křidélek a výškovky při brzdění na přistání.
• Model má docela velký rozsah rychlostí, dobré chování na minimálce, díky velikosti je dobře viditelný a při použití mixů křidélka -> klapky a výškovka -> klapky+křidélka je i velice obratný. Díky hmotnosti má dostatek energie pro průlety a akrobacii. Všechny výše uvedené vlastnosti jsou velmi příjemná změna pro pilota zvyklého na "obyčejnou dvoumetrovku" (Mefisto, Ion, Variant,...). Bohužel větší hmotnost a energie se projeví při přistání a brždění. Je prostě potřeba s tím počítat a zezačátku volit pro přistání raději větší plochu. Ale věřím, že se dá nacvičit i přistání k noze, ostatně už jsem to viděl v praxi, chce to jen natrénovat ;-)
• Pocity z létání jsem měl zezačátku poměrně smíšené. Když po 2-3 startech opadla prvotní euforie z toho, že to letí, dostavil se divný pocit, jestli to mělo smysl, pořizovat model 3x dražší než Optima, vždyť to přece nemůže lítat 3x líp? Postupně, jak jsem vyzkoušel model v různých podmínkách a dostal ho trochu víc do ruky, jsem zjistil, že to smysl mělo. Sice to nelítá 3x rychleji, 3x déle a 3x výš než Optima, ale vynikající letové vlastnosti, pevnost konstrukce a hlavně veliká univerzálnost modelu za to stojí.

Abu
Další modely autora na www.rcalbum.com