Tulix - EPP větroň s výklopným pylonem

Úvodem:

Byl začátek sezóny a já opět přemýšlel co nového pořídit. Stále jsem brouzdal na internetu, až mi jednou zkřížil cestu Vzduchoplavec s návrhem, zda bych nechtěl zalétat a napsat článek o modelu Tulix 2.0. Po shlédnutí několika fotografií jsem souhlasil a za pár dnů se s ním sešel na našem modelářském letišti. Tady mi předal velkou krabici a já si ji spokojen odvezl domů.

Obsah krabice:

Když jsem dojel domů, hned jsem se jal model prohlédnout. Jedná se o polomaketu reálného větroně DG-1000 a vyrábí se v Číně pro firmu Multiplex. A jako ostatní modely této firmy je i tento zhotoven z pěnového materiálu elapor, což je defakto EPP lisované do formy. K otestování jsem dostal variantu RTF (Ready To Fly) - tedy verzi, která by měla obsahovat vše potřebné k letu. Krabice byla z tvrdého kartónu a všechny díly v ní byly opravdu pečlivě urovnány, což zajišťovalo bezpečný převoz. Uvnitř bylo opravdu vše, co je potřebné k létání: Vysílač, Li-Pol baterie 1300 mAh, nabíječ na 12V a kompletně osazený a sestavený model.

Poměrně štíhlé křídlo s tlustým profilem (hloubka u kořene 160mm, na konci 80mm, tloušťka profilu asi 14-15%). Odběr na zemi na plný plyn kolem 13-14A, příkon max 140 - 150W.

Stavba:

Po letmém prohlédnutí návodu jsem se chystal model sestavit. Jak jsem již řekl, model je dodáván kompletně sestavený i osazený, takže celá stavba spočívala pouze v nalepení samolepek, přišroubování výškovky a smontování křídel. Lepidlo, jímž je model slepen připomíná silikon na vanu, jak konstatoval s úsměvem Vzduchoplavec. Jako první krok jsem udělal to, že jsem si přinesl 20 A zdroj od firmy Graupner (jeho výkon je pro tyto účely až zbytečně velký) a na něj připojil nabíječ s baterií. Vše jsem ještě zběžně zkontroloval a šel model sestavit.

Jakmile jsem však otevřel kabinu, následoval mírný šok. Veškerá elektronika byla sice dobře upevněna, ale krom přijímače jsem se nedostal vůbec k ničemu. Serva jsou přišroubována zespodu a bez vážnějšího zásahu do trupu není možnost se k nim dostat. To samé je u serv křidélek, jen s tím rozdílem, že tady jsou na servech zalepeny kryty a tak na servo ani nevidíme. V návodu jsem se dočetl, že model má v sobě jakýsi mixér, který ovládá mechanismus vyklápění pylonu. Chvíli jsem se jej pokoušel v letadle najít, ale našel jsem pouze regulátor, který byl umístěn v prostoru pod křídly. (Později jsme zjistili, že "magický" mixér je v RTF verzi instalován ve vysílači).

Jelikož byl pohonný akumulátor už nabitý a tudíž nic nebránilo tomu, abych vše odzkoušel, vzal jsem baterii a začaly testy. Všechna serva fungovala bez problému i motor běžel perfektně. Jen pylon se nevyklápěl tak jak by měl, ale návod upozorňoval na fakt, že funguje spíše za letu, kde je počítáno s odporem vzduchu a tedy tento problém je čistě "pozemní". Zde jsem však narazil na malý problém a tím bylo opačné tvrzení než uvádí návod. Pro pylon jsou přednastaveny dva letové režimy a to AUTO nebo MANUAL (na vysílači NORMAL). Režim MANUAL znamená stále vyklopeno a s motorem můžeme libovolně "cvičit" nebo režim AUTO, při kterém se pylon nejprve vyklopí a poté se rozeběhne motor. Po stažení plynu se motoru zastaví a pylon zajede zpět do trupu. Jak jsem již však uvedl, náš testovaný kus měl toto nastavení přesně opačně než popisoval návod.

Nalepení samolepek mi nedělalo žádné problémy ba naopak šlo velmi dobře od ruky. Já se snažil, aby nalepená část obsahovala pouze barevné doplňky kvůli úspoře hmotnosti, ale myslím, že velký efekt to nemá.

Návod:

Návod má rozlohu několika stran A4 a popisuje sestavení, létání i jak se chovat, když máme svůj první RC model. Myslím, že je celkem přehledný a obsahuje vše, co by návod obsahoval měl. Mně osobně zde nic nechybělo. Snad jen možná více popisu o elektronice instalované v modelu.

Popis:

Celkově na mne model působil impozantně a když jej poprvé držel sestavený, přišlo mi to jako bych znovu držel nového Easy Glidera. Tulix se od něj však podstatně liší. Křídlo je štíhlé, má menší hloubku, což mu předurčuje větší plošné zatížení a tedy podstatně svižnější let. Na druhou stranu má však také o 21 cm větší rozpětí a výškovka je usazena na směrovce. Tato dvě letadla jsou obě vyrobena z EPP, který je zde však lisován do formy a vypadá podstatně lépe, než standardní "chlupaté" EPP.

Pylon je usazen vzadu za křídlem a motor s vrtulí jsou tedy ušetřeny občasných "čenichovek", což se ocení zejména začínající piloti, ale i my jsme měli možnost tuto výhodu ocenit. Kabina se uzavírá na plastový zámek podobný zámkům, které známe od firmy Multiplex a drží spolehlivě jak má, takže se nemusíme bát upadnutí během letu. Křídla jsou spojena plastovou spojkou, která se nasune na uhlíkové kulatiny umístěné v polovinách křídel a poté se dotáhnou dva šroubky, které zajistí pevnost spoje. Tento spoj ve vzduchu drží jak má a naopak při pádu povoluje. Řešení je to skvělé, hlavně z hlediska odolnosti.

Dodávaný vysílač je 5-ti kanálový a přijímač 6-ti kanálový. Pátý kanál má funkci přepínače letových režimů. Vysílač se v ruce drží pohodlně a na trimy také bezpečně dosáhneme. Během létání se mi model nikdy neztratil z dosahu a to ani, když jsem byl ve výšce cca 250m, když už byl velmi špatně vidět. Troufám si tvrdit, že tato RC souprava je velice solidní. Samozřejmě v rámci kategorie "setový vysílač". Nemůžeme zde čekat digitální trimy nebo nějaké složitější programování. Ale proti vysílači dodávanému například k setu Sky Lady je přeci jen o poznání kvalitnější a v začátcích může dobře posloužit i u dalších modelů.

Zálet:

Na zálet jsem se domluvil s Abuem a tak jsme hned o víkendu setkali na modelářském letišti na Trněném Újezdě. Když jsem dorazil, Abu už zde byl a vyčkával. První jsme zkontrolovali těžiště a výchylky všech kormidel. Vše se zdálo být v pořádku a tak jsme se přichystali k prvnímu bezmotorovému hodu. Abu vrhl Tulixe mírně směrem vzhůru a ten poslušně nabral výšku. Po vytracení počáteční rychlosti se srovnal a pomalu doklouzal pár metrů od nás. První dojem byl velmi dobrý a tak jsme rovnou zkusili motorový let. Návod velí plný plyn a vrhnout mírně před sebe, což je chyba hned na počátku! Model má pod křídlem relativně málo místa, tudíž se dost špatně drží sám o sobě natož, když se pustí plný plyn. Po takovém přidání se model v ruce prudce překlopí a v horším případě nám z ruky vypadne. Jak jsme po několika startech zjistili, je dobré chytit Tulixe za trup pod náběžnou hranou a startovat přibližně s polovičním plynem. Takto model letí chvíli rovně a my máme dost času přidat plný plyn a začít stoupat.

S plným plynem stoupá Tulix živě a pohon bych řekl, že je pro větroně naprosto ideální. Je znát rozdíl v těžišti s vyklopeným a zaklopeným pylonem. Já jsem si na dodávané vysílačce vytrimoval model pro klouzavý let se zaklopeným pylonem a při stoupání jej prostě "držím na kniplech". Na lepší programovatelné vysílačce se dají tyto věci snadno kompenzovat mixem či letovými režimy, ale abych pravdu řekl, tento drobný problém mi nijak nevadil. Trochu problém bývá se zaklopením pylonu. Ve velké výšce nevíme, zda se zaklopení úspěšně zdařilo či ne a to může mít zcela zásadní význam. Často se stane právě to, že se vrtule zastaví v nesprávné poloze a zablokuje se o dvířka, která jej zavírají do trupu. Na letu je to poté lehce znát, což je na jednu stranu dobře, jelikož nám to napoví kdy zkusit zavření znovu.

Klouzavý let je nad mé očekávání velice příjemný a Tulix klouže opravdu dobře. Pokud se pylon správně sklopí, tak letí opravdu perfektně. Je třeba počítat s tím, že nelétá tak pomalu jako např. Easy Glider. Ale to je zřejmé už při pohledu na model, jelikož křídlo má mnohem tenčí profil a je celkově jinak koncipováno. Zatáčky je dobré dělat táhlé a nikoliv se jej snažit utáhnout na metru. Tulix naštěstí nedělá žádné lumpárny jako pády do vývrtky a při přetažení se prostě o pár metrů prosedne, ale pro čisté létání to chce s páčkami pracovat citlivě.

V termice se mi s ním létalo velmi dobře. Nevím zda jsem to dříve s Easy Gliderem neuměl, nebo na ni nebyl tak citlivý, ale s Tulixem je to opravdu jednoduché. Je na ni dostatečně citlivý a tedy je dobře poznat, když na nějakou bublinu narazí. Jakmile se do ní dostaneme, tak již není problém nastoupat. Model v ní drží a nemá tendenci vybočovat. Pokud jej trochu rozjedeme, dokáže letět i celkem rychle, ale neměli bychom to příliš přehánět, protože jinak mává křídly jako "vrána v zimě". Přeci jen to není hotliner stavěný na vysoké rychlosti.

Na přistání se, jak návod doporučuje, vyplatí namixovat křidélka jako brzdy. Model je schopen proletět značnou vzdálenost v několika metrech nad zemí. Nejednou se mi stalo, že jsem musel okruh opakovat.

Další létání:

Během dalších letů jsem se pouze utvrdil v tom, že Tulix je skvělý model. Nedělá mu problém větší vítr a jak říkal Abu, prý dobře létá i na svahu. (Abu Tulixe mimochodem téměř okamžitě překřtil na Tukana s důvodem, že se to mnohem lépe pamatuje.) Zde již nemám co bych dodal, jelikož se vše odehrává stejně. Léta prostě dobře. Na tomto názoru se nás shodlo více a Tulixe si ozkoušel i Vzduchoplavec, který si ho rovněž pochvaloval i když z počátku měl problémy s obsluhou pylonu narychlo nastavené na jeho vysílači. Zkoušeli jsme totiž Tulixe i na jiných vysílačích, než je dodávaný setový. Kvalitnější vysílač umožňuje lepší nastavení modelu a použití různých mixů (křidélka - směrovka, brzdy na přistání atp.), ale narazili jsme zde na problém s absencí mixéru na obsluhu pylonu. Bohužel ten jsme neměli k dispozici (je dodáván pouze k ARF verzi) a tudíž jsme jeho činnost museli relativně pracně simulovat pomocí různých triků s vysílačem. Dá se na to zvyknout, ale z tohoto pohledu je lepší pořídit ARF verzi, která obsahuje mixér pylonu v podobě elektronické součástky, která tuto práci udělá za nás.

Závěr:

Přes jeden zásadnější problém, kterým je nepříliš spolehlivé zaklápění pylonu, je Tulix velice hodný a příjemný model. Létání s ním je perfektní relaxace, hlavně když narazíme na termiku. To potom krouží do omrzení a často jsem měl problém, abych jej neztratil z dohledu. Na obloze je model dobře čitelný, ale přesto by bylo dobré jej opatřit nějakou barvou na konce křídel, jelikož při slunných dnech se může trochu ztrácet.

I přes jeho skvělé letové vlastnosti bych jej však nedoporučil úplnému začátečníkovi z důvodu, že u nich není nouze o přetažení modelu v zatáčení a pokud se toto stane pár metrů nad zemí, nemusel by to model ani majitel dobře snášet. Navíc je zde další funkce, kterou je zaklápění pylonu a tedy další komplikace, která může být začátečníkovi, který potřebuje mít ruce na kniplech, na obtíž. Materiál z kterého je vyroben je snadno opravitelný a není tedy velká tragédie, když se na něm něco zlomí. Tento fakt byl ozkoušen v praxi a musím říct, že i tak je model velice bytelný. Jiná věc je to, že tento materiál příliš nedrží tvar a může se občas trochu kroutit, ale s tím se už musí počítat.

Celkově vypadá model dobře a je to zase něco jiného než modely podobné kategorie. Vzhledově si Tulix nevede vůbec špatně a pylon je zajímavá alternativa oproti normálnímu usazení motoru vepředu. Pokud by bylo zaklápění spolehlivější, neměl bych k tomuto modelu výtku.

Honelix (Jan Procházka)

Klady:

• Dobré letové vlastnosti, ovladatelnost, přijatelný rozsah rychlostí.
• Dobra pronikavost proti větru (na model této kategorie), nebyl problém létat na svahu za větru 7 m/s, stejně jako za 3 m/s vánku.
• Velmi dobrá opravitelnost elaporu (např. vteřinovým lepidlem).
• Průměrná stoupavost na motor 5 - 6 m/s ( viz. graf: ), což je lepší než většina konkurentů v této kategorii.
• Polomaketový vzhled, silueta na obloze vypadá mnohem lépe než třeba EasyGlider.
• Zajímavě řešený pylon s pohonem, který zaujme přihlížející laiky i zkušené modeláře.
• Vysoký stupeň předpracování - model v krabici je prakticky hotový.

• Občas se vyskytující problémy se zaklápěním a vyklápěním pylonu. Bohužel let se zaseklým pylonem může mít fatální následky! (viz text níže). Funkce se zlepšila po některých mechanických úpravách (např. zaoblení rohů "kolejniček", které otevírají dvířka pylonu).
• Během druhého letového dne došlo ke ztrátě gumové zarážky vrtule, byla nahrazena domácí výrobou z elektrikářské samovulkanizující gumové pásky. Během čtvrtého dne se ulomil celý plastový kolíček mechanizmu zarážky. Byl nahrazen šroubkem M2,5 zalepeným vteřinovým lepidlem a opět gumová páska.
• Po dvou letových dnech se začal pylon s motorem rozkmitávat při zhruba 3/4 plynu. Situace se zlepšila po vlepení příčné výztuhy z 3mm balzy napříč mezi dvě plastové "nohy" pylonu, zhruba v polovině jeho výšky.
• Ve vyšších rychlostech se křídla nebezpečně rozkmitají a značně se sníží ovladatelnost modelu. Rovněž ocasní plochy jsou trochu "gumové", pro normální klidné létaní to plně vyhovuje, ale delší střemhlavý let už může být pro model nebezpečný.
• Chování modelu v motorovém letu a v kluzu je značně odlišné - způsobeno jednak posunem těžiště při vyklopení pylonu a dále vektorem tahu motoru na pylonu, který působí dost vysoko nad těžištěm. V praxi to znamená, že během motorového letu je nutno mít přitaženou výškovku, jinak bude model klesat. Při přechodu do kluzu je nutno naopak potlačit. Na "počítačovém" vysílači to lze řešit pomocí mixů nebo letových režimů, s jednoduchým setovým vysílačem je potřeba přetrimovat nebo "to držet na kniplu". Přesto se nevyhneme určité ztrátě výšky během zaklápění pylonu.
• Bohužel jsme k modelu nedostali na otestovaní "palubní ovládací jednotku", ktera zajišťuje správné časování otvírání a zavírání pylonu a zároveň zabraňuje spuštění motoru v zaklopeném stavu. U verze RTF tyto funkce zajišťuje setový vysílač. Při použití jiného (kvalitnějšího, min. 6ti kanálového) Tx je potřeba správně naladit výchylky a ovládání serva pylonu a pokud možno i přimixovat blokování kanálu plynu.
• Setovým Tx neumožňuje použít některé funkce usnadňující řízení a zlepšující výkony (např. diferenciace výchylek křidélek, mix křidélka + směrovka, vyklopení obou křidélek nahoru ve funkci "brzd / spoilerů").
• Trochu menší citlivost na křidélka. Pro normální létání, včetně svižnějších zatáček na svahu, to vyhovuje. Horší to je s akrobacií, přemet trvá poměrně dlouho (větší výchylky již nelze bez úpravy mechaniky ovládání nastavit). Na druhou stranu ovládání kombinací směrovky a křidélek je velice příjemné a dá se zaletět všechny možné druhy zatáček, od plochých až po ostré obraty o 180st "v noži". Začátečník si tak může trénovat práci se směrovkou, která se mu bude u větších modelů hodit.

Problémy s odběrem pylonového serva a přetížením obvodů BEC:

Servo pylonu je napájeno ze stejného BEC obvodu jako ostatní palubní elektronika. Už jen to, že 5 serv je připojeno na lineární BEC napájený z tříčlánku Lipol je napováženou. (Pro hlubší pochopení problematiky doporučuji zájemcům prostudovat datasheety linearních integrovaných stabilizátorů řady 78D05F nebo L4940, BEC je tvořen dvěma takovými obvody spojenými paralelně). Za normálního provozu je vše víceméně v pořádku, změřený odběr palubní elektroniky (bez pohonu) je 30 mA v klidu a zhruba 300mA při pohybu serv (tzn. krátkodobě). Při zablokování pylonu začne jeho servo odebírat 400mA až 1,4 A trvale. Tento stav vede velice rychle k přehřátí BEC obvodů regulátoru (ten je navíc minimálně ochlazován, protože je pod křídlem zcela obklopen EPP).

V praxi se to projevilo tak, že po asi 5ti minutovém letu s nedokonale zaklopeným pylonem, se model stal zcela neovladatelným a zřítil se z výšky kolem 200m. (Je až překvapivé, že došlo pouze k odlomeni přední části modelu, zhruba v místě mezi akupackem a přepážkou držící serva, oprava byla otázkou několika minut.)

V laboratorních podmínkách jsem pak navodil tento stav a měřil odběry (viz hodnoty uvedené výše). Už po jedné minutě se zablokovaným pylonem se regulátor rozpálil tak, že jsem to nevydržel a pokus ukončil. Jako řešení (kromě několika mechanických úprav na pylonu) jsem nakonec použil další nezávislý stabilizátor L4940-V05, který je připojen přímo na pohonný tříčlánek a napájí pouze servo pro pylon. Stejným způsobem by šel použít nějaký menší externí BEC. Při případně závadě pylonu se bude přehřívat pouze tento obvod a pokud dojde k výpadku, tak přestane fungovat jen servo pylonu a ostatní elektronika bude pracovat bez problémů dále.
Schéma tohoto zapojení jsem hrubě načrtl na tomto nákresu:

Závěr:

Model mě překvapil slušnými letovými vlastnostmi, dobrým chováním při minimální rychlosti (žádné neočekávané padaní do vývrtky) a taky schopností bez problému létat i za větru kolem 7m/s. Za dobrých termických podmínek není problém nakroužit víc než deset minut na jedno nastoupání na motor. V klouzavém letu je lepší udržovat zhruba střední rychlost, model pak podává lepší výkony než při "dojení na minimálce" (Což je logické, vzhledem k štíhlostí křídla a plošnému zatížení).

Stejně tak na svahu za slabých a středních podmínek (tzn. zhruba to 8m/s) se model chová velice dobře, let je příjemný a nezáludný. Polomaketový vzhled je atraktivní a pohon na pylonu je zajímavě vyřešen.

Bohužel pylon je zároveň nejkontroverznější částí modelu a většina nepříjemností a závad byla způsobena právě vyklápěcím pylonem. Další vadou na kráse je "gumovost" konstrukce, která se negativně projeví při větších rychlostech letu. To je ale bohužel asi vlastnost použitého materiálu.

Abu (Tomáš Suk)

Poděkování

Rádi bychom poděkovali firmě www.rcshop.eu za poskytnutí modelu k otestování.